Michael Kaňok provozuje malou síť tradičních obchodů s loutkami se sídlem v centru Praze. Na tomto poli působí již řadu let a za tu dobu prodal ve svých dvou obchodech v Jilské a v ulici U Lužického semináře již mnoho tradičních českých loutek. Nyní je kvůli koronavirové krizi jeho živnost na hranici přežití.

Jak se krizová opatření spojená s pandemií koronaviru dotkla vaší živnosti?

S březnovými omezeními klesly naše tržby ze dne na den na čistou nulu. Zůstaly jen náklady, konkrétně nájem, energie, telefon, mzdy zaměstnanců. Po znovuotevření obchodů se situace téměř nezměnila. Když uvážíte, že naše klientela se z 95 procent skládala ze zahraničních turistů, je důvod nasnadě.

Jakým způsobem jste reagovali na tak zásadní propad tržeb?

Pokusili jsme se přeorientovat na tuzemskou klientelu. Snížili jsme ceny na úroveň nulového zisku s cílem zboží jen proměnit na peníze, které jsme za něj zaplatili, abychom byli schopni nějaký čas platit náklady a přežít. Situace se však nelepší. Češi vnímají cenovou úroveň jako neakceptovatelnou. U české klientely není naše zboží populární, ti si kupují Barbie panenky a věci z USA. Loutky koupí tu a tam třeba babička, aby udělala divadlo vnoučatům, ale rodiče loutky jako dárky moc nekupují. Těch pár cizinců, co se nyní vzácně objeví, také málokdy něco koupí. Obecně panuje taková blbá nálada. Výhled není optimistický, tržby jsou zcela minimální. Dokonce zvažujeme variantu, že ceny vrátíme na původní úroveň.

Využili jste nějakou formu státní pomoci?

Výrazná podpora pro nás byl program COVID Nájemné, toho jsme využili v měsících duben, květen a červen. Obchod provozujeme v soukromých prostorách, a to již 25 let. I díky tomu jsme byli schopni se domluvit na určité formě dočasné úlevy nájmu, bez pomoci vlastníků bychom neměli šanci přežít, to je zcela bez diskuse. Domácímu jsme zaplatili 50 procent, ty nám dal stát, domácí se zavázal na 30 procent a my jsme dopláceli zbylých 20 procent. Dohodu máme zatím do konce roku a poté zvážíme, co dál. Kdyby se tato pomoc dala zopakovat, výrazně by nám to pomohlo. Využili jsme i kurzarbeit, díky čemuž můžeme mít otevřeno, ale tržby stejně nejsou.

Propouštěli jste své zaměstnance?

Nepropouštěli jsme. Máme skvělé poctivé zaměstnance, které si chceme udržet. V sezóně míváme i brigádníky, ty letos nemáme. Také jsme upravili otevírací dobu, otevíráme až odpoledne a prodavačky se snažíme střídat s mou paní.

Ručně vyřezávané tradiční české loutky.

Jakou máte predikci do budoucnosti?

Denně zvažujeme, jestli zavřít, nebo se pokusit vydržet a čekat. Ale predikce vývoje není v této době možná. Například kolega na Malé straně již zavřel. Další obchod podobného zaměření je v Nerudově ulici, tam jsem slyšel, že mají otevřeno jen pátek a sobota a také se k nim nedostane ani noha. Je to značně psychicky náročné, obrovský nápor na nervy. Obchod provozuji již 25 let, nechal jsem tam duši. Od lidí mám velmi pozitivní zpětnou vazbu, říkají, že je to krásný obchod, chválí nás. Jsou případy lidí ze zahraničí, kteří se k nám vrátili po 10 letech! Obchod necháváme otevřený prakticky jen proto, abychom nepůsobili špatným dojmem na těch několik málo lidí, kteří se u nás zastaví. Tyto měsíce jsme zkrátka vždy museli vyžít z toho, co jsme byli schopni vydělat během léta.

A co vaši dodavatelé? Přelila se krize také do jejich podnikání?

Náš sortiment pochází od výrobců z celé České republiky, vše je české rukodělné výroby. Jedná se o rodinné tradice loutkařství, které se dědí z generace na generaci. Pak jsou to řezbáři, kteří tu loutku vyřezávají týden, měsíc, podle toho, jak jsou dobří a jak je loutka složitá. Jistě si umíte představit, že takový druh výroby musí ve finále stát více, než dnešní moderní způsob produkce zboží.  A tito lidé jsou na našem odběru značně závislí, protože u obchodníků ze zahraničí nebyli schopni dojednat dlouhodobě výhodnou spolupráci. Dodavatelé nám pravidelně volají s dotazy, jak jsme na tom, jestli jsme stále na živu a jak to vypadá, modlí se za nás, protože jsme pro ně velmi důležité odbytiště. Místo, kde by se eventuálně mohli alespoň nějak zahojit – například trhy v Berouně – je rovněž zrušené. Takže ve všech větších městech slyší stejnou písničku – nemůžeme si dovolit od vás nic koupit, protože nic neprodáváme.

Dá se současná krize srovnat s nějakou minulou?

Když uvážím „krize“ v minulosti, tak jsme pocítili 11. září, zažili jsme povodně, byly to velké krize, ale s tím, co se děje dnes, se to absolutně nedá srovnat. Dnes jsme v situaci, kterou jsem si ani neuměl představit.

Věnujte prosím zvýšenou pozornost našemu prohlášení k uváděným informacím, které je dostupné zde.