Eliška Lénková žije na Praze 1 již 35 let. Svou prádelnu Pradlenka – čistírna u Elišky provozuje v prostorech přímo pod svým bytem, a to už 21 let. Za tu dobu se z její provozovny stala skoro rodinná základna i pro obyvatele v okolí. Převážnou část zákazníků ovšem tvořili turisté, další objemná část zakázek byla z apartmánů či penzionů. S příchodem koronakrize však kvůli absenci jakéhokoliv turismu tržby padly ze dne na den téměř na nulu. A situace se nelepší.

Eliška Lénková začínala svůj pracovní život v gastronomii, ovšem postupem času zatoužila po klidnější a stabilnější obživě s volnými víkendy. Rozhodla se podnikat a otevřela si vlastní prádelnu a čistírnu. Po letech praxe se z ní stal nejenom zkušený profesionál ve svém oboru, ale její prádelna se stala součástí koloritu ulice Soukenická v centru Prahy. „No jasně, nech to u Elišky na základně, já si to tam pak vyzvednu.“ Tato věta a její variace za uplynulé roky v Petrské čtvrti tak trochu zlidověly.

„Lidé z okolí si ke mně nechávají posílat balíky, které jim pak vydávám i po uzavření mojí provozovny. Sousedé se tu scházejí, v zimě chodí na čaj, mohou si zde vzít výtisky Staroměstských či Novoměstských novin, noviny JEDNA a další. Ano, je tu taková domácí atmosféra,“ říká s úsměvem Eliška Lénková.

Současná pandemická situace ale způsobila masivní výpadek příjmů. Centrum se vyprázdnilo a odešla z něj i většina zákazníků Pradlenky.Velkou část z nich tvořili právě turisté. Zbytek zakázek pocházel z restaurací, ordinací zdejších lékařů, malých firem či provozoven, škol a školek. Pokles zakázek byl od začátku koronakrize o více než dvě třetiny a stále trvá. Výrazného zlepšení se prádelna nedočkala ani v průběhu léta a vzhledem k nastupující druhé vlně koronaviru jej neočekává ani v následujících měsících.

Paní Eliška své podnikání přizpůsobuje aktuální situaci. „Dělám vše pro to, abych lidem vyšla vstříc. Oficiální otevírací dobu mám od 10:00 do 18:00, ale vzhledem k blízkosti svého bydliště se mohu přizpůsobit požadavkům zákazníků a vyjít jim vstříc i mimo běžnou otevírací dobu. Lidem nosím prádlo domů, spolupracuji například s doktory v okolí, od kterých si prádlo vyzvedávám a pak jim ho zase odnesu, aby se nezdržovali. Pomáhám i babičkám a důchodkyním tady v okolí. Samozřejmě vše bezpečně, s rouškami, abych neohrozila sebe ani nikoho jiného. Vůbec se nad tím nepozastavuji, je to pro mě automatické,“ říká. Se zakázkami jí pomáhá i její manžel, který po své práci rozváží vyprané prádlo k zákazníkům.

Využila i podpory státu, konkrétně takzvanou „pětadvacítku pro OSVČ“ a následnou podporu 500 korun denně od května do začátku června. Pomoc se jí dostala i s odpuštěním nájemného, ovšem pouze napůl. A to doslova. „Na začátku krize Městská část Praha 1 nabídla, že mi odpustí nájem za měsíc duben. Teď před čtrnácti dny mi ale volala úřednice z městské části, že zasedala rada a že na základě usnesení vlády bylo rozhodnuto, že na odpuštění plného nájemného nemám nárok a že musím 50 % doplatit. I tak bylo těch 50 % milých, ale věřte mi, to pak počítáte každou stovku,“ vysvětluje Eliška Lénková. Finance prý okamžitě odešly na služby – energie, nájem a další. Podpory pro zaměstnance nevyužila, jelikož žádné nemá.

Na otázku, jak to vidí se svým podnikem do budoucna, nemá jasnou odpověď. „Neumím si představit, že bych po všech těch letech vyklidila výlohu, stáhla roletu a zavřela krám. Samozřejmě, že chci pokračovat v tom, co umím, co mě těší a co mě živí. Vždycky jsem byla bojovnice, nikdy jsem nedostala nic zadarmo, nikdy mi nespadlo nic do klína jen tak. Je to každodenní boj. Stejně jako většina ostatních podnikatelů závislých na turistech s napětím očekávám, jak se situace vyvine v následujících měsících.“

Spolek Centrum žije, který analyzuje dopady masivního výpadku zahraničního turismu a jeho dopad na ekonomiku celé země, vybízí stát k podpoře pražských podnikatelů. Počítá ovšem pouze s podporou těch podnikatelů, kteří nejsou součástí šedé ekonomiky.

Věnujte prosím zvýšenou pozornost našemu prohlášení k uváděným informacím, které je dostupné zde.